Prostějov nechal své žáky na holičkách, vzdělávání radnice neřeší

Rok a půl distanční výuky se na některých dětech podepsal více, na některých méně. Stát, města, školy i neziskové organizace řeší, jak pomoci dětem, pro které měla distanční výuka fatální dopady. Prostějovská radnice se rozhodla, že nic dělat nebude. Analýzy nepotřebuje, stačilo se zeptat spřátelených ředitelů škol.

České děti byly v době koronaviru ve škole nejméně v Evropě, protože distanční výuka u nás trvala nejdéle. Problémů, které z toho pro vyrůstající generaci školáků a studentů plynou, je celá řada, zabývají se tím vědci, učitelé, politici i ministerští úředníci; a vzhledem k tomu, kolik rodičů se muselo do výuky svých potomků zapojit, není to neznámé téma ani pro většinu z nás. Kvalita výuky přitom byla kolísavá, a ani prostějovské školy v tomto ohledu nemají zcela čisté svědomí.

To se vyřeší v rodině? Ne, naopak

Významným, ale možná pro rodiče ne zcela viditelným problémem, je další prohlubování rozdílů mezi dětmi. Chytřejší a motivovanější děti zvládly distanční výuku dobře, zatímco ti, kteří měli s chápáním probírané látky problém už ve škole, se ještě zhoršili. Kdo měl motivované rodiče, kteří mají čas, energii a kulturní kapitál na to, aby se výuce svých dětí věnovali, byl bez problémů. Ti, co takové štěstí nemají, začali ještě více zaostávat za svými vrstevníky. Co s tím?

Tyto problémy se nevyřeší v rodině, jak si možná někdo myslí; naopak: právě rozdílným rodinným zázemím vznikají. Vyžadují systémová řešení od státu, škol, ale i územních samospráv, tedy obcí a krajů. Města a obce mají ve vzdělávání zásadní roli, jsou zřizovateli mateřských a základních škol, vybírají ředitele škol, mají ze zákona povinnost zajišťovat podmínky pro plnění povinné školní docházky dětí s místem trvalého pobytu na jejich území. Přesto mají někteří komunální politici pocit, že se jich fungování škol vlastně ani netýká.

Analýzy ani dotazníky nebyly potřeba

V celé republice se v současnosti konají takzvané doučovací kempy. Stát na ně vynaložil nemalé prostředky s cílem, aby se alespoň částečně vyrovnaly rozdíly mezi dětmi, které v důsledku distanční výuky nastaly, a k podpoře duševního zdraví dětí (které bylo poslední dva roky dost zkoušeno).

Statutární město Prostějov se k projektu nepřipojilo. Když se problematika distanční výuky řešila na městské komisi pro školství (kde téma otevřely nominantky opozičního sdružení Na rovinu), vládnoucí politici se dle veřejného zápisu příliš nechtěli o tématu bavit, že prý je to věc ředitelů škol. Podle náměstka primátora Jana Krchňavého (hnutí Pévéčko) Prostějov zvládl distanční výuku bez problémů. Na dotaz, zda město má analýzu, jak distanční výuka na městských školách fungovala, odpověděl, že nemá, že on informace čerpá z vyjádření ředitelů škol!

Takový postup vedení města mi připadá neuvěřitelný! Místo aby se udělal dotazník a zjistilo se, co si myslí tisíce rodičů, případně co si myslí žáci (žáci druhého stupně základní školy své názory jistě formulovat umí), co si myslí učitelé (jakou podporu by od vedení školy a od města potřebovali? Měli dostatečný software?), si vedení Prostějova vystačí s tím, že podle ředitelů škol bylo vše v pořádku. Co měli ti ředitelé škol, dosazeni radničními politiky, asi tak říct? Přiznat, že to u nich na škole nefunguje? Mají vůbec ředitelé škol (z nichž některé sídlí v několika budovách a nefungují jako jeden celek) představu o tom, jak funguje výuka ve třídách, jak komu distanční výuka jde, kolik dětí zaostává? Těžko. Přesto se s jejich názorem radnice spokojila jako s tím jediným, co ji v souvislosti s distanční výukou prostějovských základních škol zajímalo.

Ptát se na kvalitu škol jejich ředitelů je tak absurdní samo o sobě, že se k tomu těžko hledá vhodná paralela: budou se příště radní na kvalitu práce technických služeb ptát pracovníků technických služeb? A co stavební firmy dělající zakázky pro město, také kvalitu díla budou posuzovat jejich ředitelé?

Pro prostějovskou vládnoucí sestavu je tento způsob rozhodování typický. Bez dat, bez analýz, bez oponentních názorů, prostě se stačí zeptat party kamarádů co si o tom myslí. Přitom zde jde o vzdělávání budoucích generací, věc výsostného veřejného zájmu!

Piráti a Starostové si uvědomují, že mezi školami v České republice panují velké rozdíly v kvalitě výuky. Chceme proto zavést systém hodnocení kvality škol a vzájemného předávání zkušeností. Nutností je podpora dalšího vzdělávání učitelů, je potřeba předcházet jejich vyhoření. Důležité ale je i zlepšení materiálního vybavení škol. Školy musí odpovídat potřebám moderní výuky a přístup ke vzdělávání musí být bez bariér. Jde o naši budoucnost.

Hana Naiclerová